Intro image

XVA Art Hotel

Dvacáté století a novější

Lokalita: Bastikia, Dubaj

Historický a přitom stále se vyvíjející designový XVA Art Hotel se nachází v samém srdci historické čtvrti Al Fahidi, nejstarší částí Dubaje. Ta je pro své perské architektonické dědictví unikátním místem připomínajícím bludiště a i díky přilehlé zátoce také skvělou lokalitou na ubytování. Hotel, sídlící v původním domově rodiny Seddiqi, je považován za jednu z nejvýznamnějších památek v Dubaji, XVA Art Hotel je ale také mezinárodně proslulou uměleckou galerií, a zároveň se pyšní uznávanou a oceňovanou restaurací.

Pokoje a vybavení 

14 pokojů, každý s unikátními architektonickými a kulturními motivy regionu.

Veřejný prostor tvoří tři nádvoří, která jsou v letních měsících klimatizována. Nádvoří nabízí tichá zákoutí pro básníky, umělce, ale i pro obyčejné návštěvníky. Většina děl vystavených ve zdejší galerii (včetně těch, které vytvořil místní umělec Halim Al Karim) umožňuje hlubší vhled do umění Středního východu. Se svými třemi originálními větrnými věžemi, luxusním salonkem a hvězdnou střechou pro hosty hledající komfort, je hotel jedním z nejpopulárnějších míst v Dubaji.


Historie

Umělkyně Mona Hauser, pocházející ze severovýchodního Arkansasu, žila do roku 1992 se svým manželem a dcerou v Americe. Střídavě žili v New Yorku a na Floridě, kde Mona zvažovala otevření galerie a o Dubaji do té doby nic konkrétního neslyšela. V roce 1993 pozval nynější premiér a víceprezident Spojených arabských emirátů šejk Mohammed bin Rashid Al Maktoum jejího (v současnosti už bývalého) manžela Dr. Michaela Hausera, aby mu pomohl zřídit stáje a závodiště Godolphin Racing. Stejně jako ostatní cizinci přijíždějící za prací do Dubaje, plánovala i rodina Hauser zůstat zde 3 roky.

Dnes, o 24 let později, je v Dubaji jasné zimní ráno a paní Mona, nyní ředitelka galerie XVA, Art Hotel & Cafe, je stále ve Spojených arabských emirátech a sedí za stolem v malé, útulné kanceláři, hned vedle hlavního nádvoří XVA.

"Moje první ráno v Dubaji jsem žádala, aby mě vzali do nejstarší části města, kterou je Bastikiya. Přestože se tam pásly kozy a samotné místo bylo značně poničené, řekla jsem: Tady chci mít svou galerii. Chci jeden z těchto domů a změnit jej na galerii.“ vypráví Mona.

O šest let později (v roce 1999) dal šejk Mohammed Moně zvláštní povolení k realizaci jejího plánu. Ona se tak vrátila do Bastikiye, aby pro svou galerii našla ideální nemovitost. Dům, který si vybrala a který byl původně postaven rodinou Siddiqui, byl v tak hrozném stavu, že trvalo celé čtyři roky toto místo pečlivě zrestaurovat. Mona obdržela klíč v květnu 2003. Hotelové pokoje byly otevřeny v září a první expozice se konala v říjnu téhož roku.

"Na začátku jsem vše dělala sama," vysvětluje Mona, "zametala jsem nádvoří i připravovala snídani pro hotelové hosty. Kuchaře jsem najala až následující leden.“ vzpomíná s úsměvem na tváři.

V průběhu let zaměstnávala Mona více a více zaměstnanců a hotel XVA se stal magnetem pro kreativce jak z Dubaje, tak i ze zahraničí. Zaměstnanci začali na hotel XVA odkazovat jako "Monasféru", ale Mona tuto přezdívku odmítá, odkazujíc na klidnou atmosféru domu samotného, kterou popisuje jako "zvláštní" a "kouzelná", ve velkém kontrastu s městem plným jeřábů a nových věží.

"Myslím, že moji zaměstnanci se považují za část mé rodiny. Dokonce máme pár hostů, kteří se sem každý rok vrací s pocitem, že toto místo je jejich druhým domovem a cítí se tu příjemně. A to mám ráda," říká Mona. "To byl můj úmysl, vytvořit místo, kam se lidé budou vracet pro inspiraci."

A je to tak. Místní básník Laurel Arnold sem například chodí psát svou poezii. Je pak vidět na nádvoří i celé dny. Mona pravidelně a ráda vítá i místní návštěvníky, kteří chtějí sdílet své vzpomínky na návštěvu domu před 30 nebo 40 lety.

"Jednou přišel šejk Mohamed a řekl mi, že sem chodil jako dítě a vždy tu připoutával svého koně ke stromu na nádvoří." pokračuje Mona. Skrze vchodové dveře hotelu sem zavítali i králové, prezidenti a celebrity z různých koutů světa.

Ne všichni, kdo sem přijedou, hned odcházejí. Irácký umělec Halim Al Karim přišel jednoho dne v roce 2005 (nebo možná 2004, Mona si není jistá) na doporučení kamaráda a už nikdy neodešel. Hotel XVA nazývá svým domovem a chová se k němu téměř jako k svému vlastnímu malířskému plátnu. "Jednoho rána jsem přišla na dvůr a on tam zdobil listy stromu." říká Mona, usmívajíc se. „Jiné ráno byli najednou po celém nádvoří velbloudi. Využívá celý prostor nádvoří k vlastní inspiraci a já mu to dovolím. Pro mě je to tady místem kreativity. Podpořit komunitu tvůrčích lidí bylo mým záměrem od prvního dne", pokračuje Mona.

I přes svou lásku k hotelu XVA přesunula Mona v roce 2011 galerii do Dubajského mezinárodního finančního centra (DIFC) přesvědčená, že tak rozšíří klientskou základnu a zvýší povědomí o společnosti XVA (hotel a kavárna zůstaly na původním místě). Kvůli vysokým nájmům se ale podnik stal v listopadu 2013 neudržitelným, a tak se vrátila zpět do historického Al Fahidi. Přesunula se zpět domů a je velmi šťastná, že tak učinila.

Kavárna, nabízející snídaně, obědy i večeře, zahájila pravidelné promítání klasických filmů či kurzy jógy, která se zde cvičí v iránské umělecké podobě Arezu. Mona nedávno zvětšila počet hotelových pokojů z 10 na 13 a každou místnost nechala navrhnout jiným místním umělcem. Přestavěla také prostor galerie, kde jsou všechna  umělecká díla na prodej.

„Neustále se snažím věci zlepšovat" říká Mona. „Ráda bych získala více domů v Bastikiya. Teď mám čtyři. Chtěla bych rozšířit hotel a pokud to půjde, tak i galerii. A ráda bych se účastnila více mezinárodních veletrhů.“ zakončuje Mona svůj příběh.

 

Poptat

 

Používáme cookies k přizpůsobení obsahu pro vás a analýze našeho provozu. Zjistěte více o tom, jak používáme cookies, a přečtěte si naše Prohlášení o ochraně osobních údajů.

Přiímám
x