Solomon and Sheba (1959 United Artists) promo art

 

Byla královna ze Sáby Etiopankou?

 

Exotická, tajemná a mocná žena – Královna ze Sáby. Její legenda je součástí velkých náboženských děl, jako je Bible i Korán. Objevuje se také v kabalistických pojednáních, ve středověkých křesťanských mystických pracích, které ji považují za ztělesnění Božské moudrosti, ale i v malbách perských a tureckých umělců. V části Afriky a Arábie je její příběh dodnes živý a znovu vyprávěný, tak jak tomu bylo po 3000 let. Byla inspirací i pro filmaře – snad nejslavnější je hollywoodská historická romance Šalamoun a královna ze Sáby z roku 1959, kde v hlavní roly září Gina Lollobrigida po boku Yula Brynnera.

Snad žádná jiná historická hrdinka není do takové míry oslavována, a přitom tolik opředena tajemstvím. Proč, pokud o královně ze Sáby víme jenom velice málo, se stala tak důležitou postavou? Je tomu proto, že příběhy Šalamouna a královny ze Sáby patří mezi primární mýtus, na kterých staví moderní Izrael a Etiopie?

Legenda židovská

Mezi všemi slavnými národy vyprávěčů jako byli Keltové, Řekové a Indové, mají své nezastupitelné místo Židé se svým biblickým dílem. Dílem, které je právem označováno za jedno z největších. Biblické příběhy byly sepsány na konci doby železné v období perské a řecké vlády na Blízkém východě (600-200 př.n.l). Jejích síla měla mimořádný dopad na dějiny naší civilizace a vliv na tři velká monoteistická náboženství – judaismus, křesťanství a islám.

S první zmínkou o návštěvě královny ze Sáby u krále Šalamouna se setkáváme v krátkém příběhu ze Starého zákona:

“Uslyševši pak královna z Sáby pověst o Šalamounovi a jménu Hospodinovu, přijela, aby zkusila jeho v pohádkách. A přijevši do Jeruzaléma s počtem velmi velikým, s velbloudy nesoucími vonné věci a zlata velmi mnoho i kamení drahého, přišla k Šalomounovi, a mluvila s ním o všecko, což měla v srdci svém...“  (Bible Králická, I. Královská, kap. 10 v. 1-13)

Pravdivost tohoto příběhu nebylo možné doposud ověřit, zato v nás vzbuzuje zvědavost a představivost říká – drahé kameny, koření a kadidla, které královna přinesla jako dar? Musí jít o zemi bohatou na drahokamy, zlato a vonné stromy. Tímto bohatstvím se může pochlubit jen několik zemí – Somálsko a Etiopie v oblasti Afrického rohu, Omán s Jemenem na jihu Arabského poloostrova. Takže mohla být země Sáby jednou z nich? A co jméno samotné? Jaké jsou důkazy, že vůbec existovalo místo zvané Sába?

Bible se zmiňuje o několika osobách zvaných Šéba/Sába – v genealogiích Noeho se objevuje toto jméno dvakrát, a to mezi potomky Noemova syna Šéma a také mezi potomky Cháma, druhého ze tří synů Noeho. Názvem Sába se také označuje geografické místo v knize Ezechiela: “Kupci Sábejští i Ragmejští bývali kupci tvoji ve všelijakých nejpřednějších vonných věcech, i ve všelijakém kamení drahém i zlatě, kupcovali na jarmarcích tvých.” (Kap. 27 v. 22) Obchodovali se stejným zbožím, jaké s sebou přinesla královna ze Sáby, když přišla navštívit Šalamouna v Jeruzalémě.

Pak je tu hebrejský název „Šéba“ nejčastěji ztotožňovaný s arabským „Sába“ – název, který odkazuje na někdejší velké království – Sábské království, na území dnešního Jemenu. A ačkoli pro samotnou královnu ze Sáby historický důkaz chybí, existuje několik textových důkazů podporujících existenci velkého království jménem Sába.

Legenda islámská

Zajímavé jsou současné vykopávky starověkého chrámu v jemenském Awwamu, historickém Maribu, který je považován za součást starověkého království Sába. Chrám je známý jako Mahram Bilqis nebo Chrám Bilqis – a Bilqis je jméno dané královně ze Saby v pozdějších příbězích islámské tradice. V ranné verzi Koránu je královna ze Sáby bezejmenná. Její příběh však sdílí některé biblické verze a přidává i několik svých vlastních:
„Bůh, umožnil Šalamounovi hovořit s ptáky. Jednoho dne si král všiml, že chyběla čejka. Když se pak ke králi vrátila, vyprávěla mu, jak cestovala v cizí zemi zvané Sába, které vládla královna. Královna nesmírně mocná a bohatá, která seděla na trůnu ze zlata a stříbra, probudila Šalomounovu zvědavost i pozval ji na svůj dvůr.

Po příjezdu vstoupila královna do paláce, který pro ni postavil. Stěny a podlaha paláce byly ze skla a voda tekla přes podlahu. Zvedla sukni, aby prošla vodou, a tak odhalila nohy, které byly pokryty chlupy, jako má koza.“
Pozdější jemenský příběh vypráví o tom, jak královna ze Sáby přišla ke kozímu kopytu, které měla místo jedné nohy – když byla její matka těhotná, uviděla kozu a zatoužila po jejím masu. Když se jí pak narodila vlastní dcera, dítě mělo jednu normální nohu a druh kozí.

Legenda etiopská

Ze všech příběhů královny ze Sáby jsou příběhy z Etiopie a Afrického rohu ty, které dnes bezpochyby nejvíc rezonují u svých posluchačů i vypravěčů.

Příběhy jsou zapsány v etiopské svaté knize Kebra Nagast „Sláva králů“. Najdeme v ní popisy královnina chlupatého kopyta, jejího výletu k Šalamounovi a vzájemného svádění. Tyto příběhy však jdou dále. Královna se vrací z Jeruzaléma do svého hlavního města Aksumu v severní části Etiopie a o několik měsíců později porodí Šalamounovy syna, kterému dává jméno Menelik – „Syn moudrých“.

Když Menelik zmužní, vypraví se do Jeruzaléma za svým otcem, který ho s radostí uvítá a vybídne, aby zůstal v zemi Izraelské vládnout po jeho smrti. Menelik však odmítne a rozhodne se vrátit domů. Šalamoun posílá se synem mnoho Izraelitů, aby mu pomohli vládnout podle biblických tradic. Izraeliti však popadl vztek, že byli navždy Šalamounem vyhoštěni ze své země, spikli se a odnášejí s sebou do Etiopie nejcennější relikvii – Archu úmluvy. Bůh však tuto krádež dovolil, protože chtěl přenést sílu Izraelitů na svůj nový vyvolený Boží lid, Etiopany. Menelik se pak po smrti matky královny ze Sáby, stal králem Etiopie jako Menelik I.

Archa úmluvy, je od té doby v Aksumu, kde je dnes střežena ve speciálně postavené klenotnici na nádvoří kostela sv. Marie.

Důležitost královny, Archy úmluvy a Kebra Nagastu pro etiopskou historii jsou nedocenitelné. Při čtení knihy Kebra Nagast vidí Etiopané svou zemi jako vyvolenou Bohem; místo posledního spočinutí, které si vybral pro Archu, přičemž královna ze Sáby a její syn byli božími prostředníky. Královna je tedy matkou národa a králové mají božské právo vládnout zemi, protože pocházejí přímo od ní. Poslední Etiopsky císař Haile Selassie tuto skutečnost dokonce zakotvil v etiopské ústavě z roku 1955.

Haile Selassie však nebyl prvním císařem, který veřejně deklaroval význam Kebra Nagastu. Londýnský národní archiv disponuje dopisem z roku 1872, adresovaným etiopským princem Kasa (pozdějším králem Janem IV) královně Viktorii, ve které se píše:

„Existuje kniha zvaná Kebra Nagast, jenž obsahuje zákony celé Etiopie a v této knize jsou uvedena jména guvernérů, kostelů a provincií. Prosím Vás abyste zjistili, kdo tuto knihu má, a poslali mi ji, protože v mé zemi moji lidé bez ní nebudou dodržovat má nařízení.“

Po svolení královny Victorie, byla kniha vrácena do Etiopie a nyní je uchovávána v kostele Raguela v Addis Abebě.

Avšak pro královnu za Sáby neexistují v Etiopii žádné přímé důkazy, archeologické ani textové. Impozantní ruiny v Aksumu jsou o tisíc let mladší než doba, ve které žil král Šalamoun.

Avšak „na každém šprochu pravdy trochu“.  Pokud byla biblická verze sepsána staletí po vládě Sáby k oslavě vlády krále Šalamouna, může příběh prezentovat čas velké expanze; čas, kdy se svět poprvé otevřel? Byla by návštěva královny ze Sáby v Jeruzalémě svědectvím jedné z prvních velkých obchodních misí na světě?

Pokud jde o samotnou královnu ze Sáby, zůstává záhadou. Byla to žena moci, zbožňující matka a tajemná milenka, zakladatelka národů a také snad démon s voňavým hřebíčkem? Právě toto vše je možná klíčem k její popularitě.

Poslední místo:

Otevírámé nový termín:

 

Addis Abbeba kněz Axum klenotnice Archy úmluvy I Axum veřící Etiopský kříž
       
Jezero Tana andělé Jezero Tana relikviář Etiopie Královna ze Sáby Solomon and Sheba (1959 United Artists) promo art
 

Používáme cookies k přizpůsobení obsahu pro vás a analýze našeho provozu. Zjistěte více o tom, jak používáme cookies, a přečtěte si naše Prohlášení o ochraně osobních údajů.

Přiímám
x