Intro image

Song Saa Private Island

Dvacáté století a novější

Lokalita: Koh Rong souostroví

Hotel Song Saa Private Island byl vytvořen s ohledem na udržitelnost místní přírody a odráží krásu kambodžského pobřeží. Celý resort dokonale souzní s okolní přírodou - byl inspirován místním uměním, postaven z místních materiálů a rukama místních lidí. Panensky čistá soukromá pláž, prostorné dřevěné vily v tropické rezervaci, korálový útes - to vše Vám umožní odpoutat se od civilizace a plně si užít jednoduchého luxusu.

Song Saa Private Island Vám umožní prožít dovolenou tak aktivním nebo pasívním způsobem, jak sami budete chtít. Můžete si celé dny užívat klidu na nedotčených písečných plážích nebo můžete vyrazit vstříc potápěčskému dobrodružství. Vydejte se na plavbu lodí při západu slunce nebo prozkoumejte deštný prales a objevujte místní květenu a zvířata. Večer si vychutnejte romantickou večeři ve dvou, poseďte se skleničkou na terase, kochejte se okolní nádherou a přemýšlejte, zda odtud dokážete odjet....

Pokoje a vybavení 

24 vilek vybudovaných z recyklovaného dřeva a dalších přírodních materiálů z pevniny. Design i architektura celého resortu potvrzují závazek k udržitelnému rozvoji s ohledem na přírodu. Každá vila má doškovou střechu, nábytek prošel pečlivou rekonstrukcí a použité ropné barely najdou nový život jako lampy. Naplavené dřevo bylo využito na výrobu stolů a laviček a dřevo ze starých rybářských lodí a částí továrních staveb nyní tvoří schody, podlahy a trámy celého hotelu.

2 restaurace a bary, velký bazén, lázeňské a wellness procedury, soukromá pláž, ekologické a kulturní programy, vodní sporty: potápění, šnorchlování, mořské kajaky, motorový člun. Kulinářské umění Song Saa je postaveno na místních ingrediencích jako jsou sezónní ovoce a zelenina, divoce rostoucí rýže Ibis od farmářů na severu, masité kešu ořechy a stejně tak i kokosy z okolních vesnic. Místní výrazný kultivar pepře (tzv. Kampot pepper), vnáší do zdejší kuchyni jedinečné, nezapomenutelné aroma.

Historie

Všechno začalo v roce 2005, kdy Mel a Rory dorazili do Kambodže, kde hledali roční útočiště. Pocházeli z Austrálie, a odtud se po roce chtěli dostat do New Yorku, kde si Rory chtěl najít práci. Ale osud s nimi měl zcela jiné plány. V Phnopmenhu, hlavním městě Kambodži, jim začalo jiné, celoživotní dobrodružství.

Nechme nyní Mel a Roryho vyprávět svůj příběh:

„Katalyzátorem naší dramatické změny názorů ohledně naší budoucnosti byla plavba kolem souostroví Koh Rong na začátku roku 2006. Pronajali jsme si starou dřevěnou rybářskou loď a prozkoumávali jsme jednotlivé ostrovy. Zde jsem se setkali s jeho obyvateli a spali pod širákem při neskutečném pohledu na noční oblohu. Strávili jsme tu dva týdny návštěvami různých částí souostroví a měli jsme přitom pocit, jakobychom měli celé toto souostroví sami pro sebe!.

V poslední den cesty jsme se zastavili u malé rybářské vesnice na malém ostrově. Hovořili jsme s rodinou, která tam žila. Byli jsme první cizinci, se kterými se kdy setkali . Rozhodli jsme se, že přijmeme jejich nabídku na pozvánku k jídlu. A když naše talíře byly prázdné, zeptali se nás, jestli nechceme koupit ostrov! Šlo tu o 15 000 USD, protože se tato rodina chtěla co nejrychleji vrátit na pevninu a usadit se tam. Říci, že jsme byli mile překvapeni, je nedostatečné. A po chvíli přemýšlení jsme se rozhodli využít tuto šanci. Konec konců, takovýchto příležitostí se objeví jen pár za život. Takže o týden později jsme se vrátili, obtěžkáni taškou plnou peněz. Jako svědek prodeje ostrovů nám byli členové místního námořnictva a prodej zahrnoval i přilehlý druhý ostrov. A tak začalo dobrodružství Song Saa!

Jak málo jsme tehdy věděli o překážkách, které před námi stály. Nejenže byly ostrovy a okolní útesy v havarijním stavu, ale celé tři roky jsme jednali se všemi úrovněmi kambodžské vlády, než nám byl udělen 99letý pronájem ( tehdy jsme byli pouze druhou takovou společností, která dostala svolení od kambodžské vlády). Možná nejdůležitější ze všeho bylo zodpovědět otázku: Co budete dělat se dvěma ostrovy v Kambodži?

Jako první firma vlastnící ostrovy v Kambodži, jsme cítili odpovědnost za ochranu životního prostředí i místních komunit a stanovili jsme tak měřítko pro místní cestovní ruch. Paralelně s vyjednáváním s kambodžskou vládoui o nájmu jsme také čistili ostrovy, jejich vnitrozemí i útesy. Díky této zkušenosti jsme pochopili výzvy, jímž ekosystém čelí při nadměrném rybolovu. Viděli jsme utrpení místních vesničanů, kteří neměli žádný zdroj obživy a žádný způsob, jak se vymanit z chudoby.

Viděli jsme příležitost jak této komunitě něco přinést a chtěli jsme situaci změnit. Zároveň jsme nadále chtěli co nejvíce chránit souostroví Koh Rong. Tak tedy byl koncept Song Saa z naší strany pomalu realizován.

Bohužel resort se nedá postavit jen vášní a dobrým úmyslem. Po koupi oněch dvou ostrovů nám mnoho peněz již nezbývalo a abychom přivedli resort k životu, potřebovali jsme kapitál. Strávili jsme tři roky sháněním finančních prostředků, sestavili jsme projektový tým a dokončili návrhy letovisek.

Když jsme již konečně byli před začátkem stavby, přišla z čistého nebe další rána: Mel byla diagnostikována rakovina. Musela podstoupit náročnou operaci a 12 měsíců léčby. Tímto jediným telefonem se naše sny a naše srdce náhle otřásly a my byli nuceni letět zpět do Austrálie vybojovat další bitvu. K tomu všemu o několik měsíců později americká banka Lehman Brothers vyhlásila bankrot a započala finanční krize, takže naši hlavní investoři odstoupili od záměru investovat do projektu.

Jaká další, nečekaná zpráva pro nás mohla být ještě více zničující? Naštěstí byla Melinina léčba úspěšná. Tři měsíce po návratu do Austrálie nám bylo řečeno, že Mel bude žít jako každá jiná normální  žena. Znovu jsme byli schopni snít náš sen!

Přes všechna doporučení našich přátel a rodiny jsme se rozhodli vrátit se do Kambodže. Měli jsme pouze sami sebe a naše dva malé ostrovy (a nic víc). Tentokrát ovšem bude vše čistě po našem. Mel navrhla podobu celého letoviska a zřídili jsme naši vlastní hotelovou společnost (Song Saa Resorts Limited), která by jej provozovala. Co špatného nám teď mohlo ještě hrozit?

Ještě z nemocničního lůžka začala Mel skicovat návrhy na hotel, zatímco já začal sestavovat obchodní plán. V únoru 2009 jsme se vrátili do Kambodže a o 12 měsíců později jsme měli na palubě nové investiční partnery a náš hotel byl již kompletně navržen a ve výstavbě. Hotel, který dnes vidíte, byl otevřen o 18 měsíců později.

Nic z toho nebylo snadné. Při tom všem jsme se celé ty měsíce řídili hlavně naším srdcem, vždy jsme se podporovali navzájem a díky tomu se naše sny uskutečnily.“ uzavírají povídání Mel a Rory.

 

Poptat

 

Používáme cookies k přizpůsobení obsahu pro vás a analýze našeho provozu. Zjistěte více o tom, jak používáme cookies, a přečtěte si naše Prohlášení o ochraně osobních údajů.

Přiímám
x